Je nejčastěji podpůrné léčení různých poruch, nemocí, poúrazových stavů jak fyzických tak psychických.
Léčivkyse používaly od nepaměti již nejstarší civilizace měly zkušenosti z působením přírodních bioaktivních látek, neboť mezi léčivé přípravky se počítají i látky živočišného a nerostného původu.
Léčivá rostlina (léčivka či léčivá bylina) je taková rostlina, která svými obsahovými látkami příznivě ovlivňuje stav organismu. K léčení mohou být použity nejrůznější části bylin, keřů, stromů či hub. Z přibližně 3 700 taxonů (druhů) vyšších rostlin rostoucích na území České republiky se v průběhu staletí k léčebným účelům užívalo asi 800 druhů a nyní se jich takto používá asi 200. Celosvětově je z 250 000 známých druhů vyšších rostlin k léčení používáno více než 10 000 druhů.
Alkaloidy
Alkaloidy jsou dusíkaté látky zásadité povahy a jsou metabolity aminokyselin. Často mají silné fyziologické účinky a většinou jsou jedovaté. Vyskytují se u čeledi mákovitých (mák, vlaštovičník), lilkovitých (lilek, rulík, blín), liliotvarých (ocún, kýchavice), pryskyřníkovitých (oměj) aj.Vzácné jsou případy alkaloidů u živočichů např. u mloka, ropuchy apod. Jejich funkce v rostlinách není objasněná jsou určité spekulace o obranné funkci rostlin.Nejznámějšími alkaloidy jsou opiové alkaloidy- morfin, kodein atd. používané v lékařství proti bolesti respektive proti kašli.
Isochinolinové alkaloidy- thebain
Benzofenanthridinové- galanthamin, lykorin
Indolové alkaloidy -bufotenin,psilocybin
Námelové alkaloidy- ergotamin, ergometrin, deriváty kys.lysergové
Pyridinové a další.
Glykosidy
Glykosidy jsou esterové deriváty sacharidů působící především svou nesacharidovou složkou. Obsah glykosidů v droze je závislý na době sklizně a vhodném způsobu sušení.Rosliny je používají jako ochranné látky. Většinou jsou toxické.
Srdeční glykosidy - ovlivňují srdeční činnost a rostliny,které je obsahují jsou prudce jedovaté (náprstník, konvalinka, hlaváček).
Fenolické glykosidy - používají se k desinfekci močových cest při zánětech (medvědicebrusinka).
Antrachinonové glykosidy - mají projímavé účinky (krušina, reveň).
Thioglykosidy - ovlivňují trávení (křen, hořčice, lichořeřišnice).
Flavonoidy
Flavonoidy jsou fenolické látky s vlastnostmi podobnými vitamínům. Zvyšují odolnost cévních stěn (pohanka, jerlín) a zvyšují účinnost vitamínu C (hloh, lípa, třezalka).
Silice neboli éterické oleje
Silice jsou vonné olejovité látky nerozpustné ve vodě. Siličné drogy mohou být použity jako léčiva:
Na podporu trávení - (fenykl, anýz, kmín, hřebíček).
Močopudné - (jalovec, celer, pertžel).
Uklidňující - (meduňka, kozlík, dobromysl).
Desinfekční - (šalvěj, heřmánek, myrta).
Proti parazitům - (česnek, pelyněk, řimbaba)
Mnohé siličné rostliny se uplatňují také jako koření (badyán, skořice, pepř, zázvor, aj.).
Třísloviny
Třísloviny jsou deriváty kyseliny gallové. Mají svíravou chuť a schopnost srážet bílkoviny, alkaloidy a těžké kovy. Proto se uplatňují při průjmech, otravách alkaloidy, drobných poraněních apod. Jsou účinnými látkami dubu, borůvky, ostružiníku, řepíku aj,
Hořčiny
Hořčiny (amara) jsou chemicky nejednotné látky hořké chuti, které dráždí chuťové buňky a povzbuzují činnost trávicího ústrojí a žláz s vnitřním vyměšováním. Najdeme je např. u hořce, pelyňku, zeměžluči či puškvorce.
Fytoncidy
Fytoncidy jsou látky, které vyšší rostliny vytvářejí jako ochranu proti cizím organismům. Mají antibiotický účinek. Najdeme je v česneku, cibuli, tymiánu, křenu aj.
Vitamíny
Vitamíny jsou látky nezbytné pro život, které si lidský organismus až na vyjímky nedokáže sám vytvořit. Jejich nedostatek se projevuje avitaminózami. V léčivých rostlinách lze nalézt tyto vitamíny:
Sacharidy
Sacharidy jsou produkty fotosyntézy v zelených částech rostlin. Jednoduché cukry jako glukóza a fruktóza slouží jako zdroje energie, složitější polysacharidy slouží jako stavební látky (celulóza) či látky zásobní (škroby).
Oleje a tuky - Oleje a tuky jsou sloučeniny glycerolu a mastných kyselin.
Saponiny - jsou často ve většich koncentracích nebezpečné látky tzv.krevní jedy, dráždí též žaludeční sliznice
Je diagnostická metoda určující nemoc podle atypických skvrn na lidské duhovce ( iris) a poté sloučení pomoci různých alternativních i běžných lékařských postupů.
Při vyšetření oční duhovky lze poznat i skryté choroby, které nejsou patrné na nejnovějších diagnostických lékařských přístrojích a to nemáme nic proti západní medicíně naopak jsme pro co největší prolínání všech dobrých věcí, které mohou pomoci nemocným od jejich problémů.